Český kras, 7. 10. 2017

(vzdálenost: 27 km, převýšení: cca 950m)

Říjen. Pro studenty naší fakulty tento měsíc znamená konec letních radovánek, neboť započal nový akademický rok. Turistický klub však ve své činnosti nepolevuje, jeho členové se rozhodně nebojí nepříznivého, chladného či dokonce deštivého počasí a připravují pro své spolužáky každý měsíc další a další nové výlety. Ostatně studenti, kteří byli doteď rozlítaní po celém světě a na akce turistického klubu neměli čas, se sjeli do Prahy, kde je čekají přednášky, cvičení a úkoly… No a proč každý měsíc jednu sobotu tyto úkoly nehodit za hlavu a nevyrazit s námi!

V sobotu 7. října jsme podnikli už 19. výlet, který nás zavedl do Českého krasu. Trasu připravil Matyáš, který nás po ní také provedl.

Sechází se nás celkem devět. Ranním rychlíkem dojíždíme do městečka Zdice. To samotné jsme nenavštěvujeme a s vidinou dlouhé cesty před námihned od nádraží vyrážíme po zelené značce do přírody. Překováváme řeku Litavku a probouzejícím se lesem stoupáme po kobercích barevných listů javorů, které zcela pokrývají stezku. Cestou na lesní loučcenarážíme na stádo muflonů, které polekaně utíká pryč. Procházíme osadou Slavíky, za kterou začíná stoupání k prvnímu cíli naší trasy, na Koukolovu horu. Matyáš s Otomarem mají zřejmě nadbytek sil, když si ze stoupání dělají běžecký závod. Na vrcholku hory odpočíváme a kocháme se vyhlídkou na nedaleký Beroun. Stojí tu také kaple svatého Blažeje s poněkud moderně pojatým obrazem. Zastavujeme také v lomu pod vrcholem, kde se nachází jeskyně Pod kapličkou. Odvážnější z nás využiívají i provazu, visícího od jejího horního vstupu a prolézají ji celou, my ostatní se spokojíme s návštěvou menšího dómu v její spodní části.

Z Koukolovy hory pokračujeme po žluté do údolí k Havlíčkovu mlýnu. U místního pramene se můžeme občerstvit zdejší vodou a nabíráme síly před prudkým výstupem k Axamitově bráně. Tady se poprvétaké setkáváme s místní geologickou zajímavostí, která nás bude provázet ještě u několika dalších zastávek. Pramen totiž vyvěrá na Očkovském přesmyku. Na mladší devonské vápence se tu nasunuly starší vápence ze siluru a devonu. U Axamitovy brány, největšího skalního mostu v Českém krasu se vydýcháváme po namáhavém výstupu.

DSC01407

Odtud pokračujeme k dalšímu skalnímu mostu, Jelínkovu, ležícímu jen nedaleko odtud. Právě když se chceme na mostě skupinově vyfotit, zjišťujeme, že nejsme všichni. Chybí nám Kuba a Honza. Přehlédli odbočku, a tak byli ochuzeni o výhled z vápencové plošiny Kotýz.

Další zastávkou na naší trase jsou známé Koněpruské jeskyně. Tady se dělíme do dvou skupinek. Ta větší jde na prohlídku podzemních prostor, zbylí výletníci využívají přestávku k tomu, aby se naobědvali. V jeskyni Kuba přivedl do rozpaků mladou slečnu průvodkyni, když k ní měl odborný geomorfologický dotaz, týkající se výskytu závrtů, na který ovšem nedokázala odpovědět. Jejich přítomnost jsme si museli ověřit sami terénním výzkumem 😊. Od Koněpruských jeskyní pokračujeme po naučné stezce přes zdejší opuštěné vápencové lomy. V lomu Na Kobyle se pouštíme do vlastního speleologického průzkumu, když lezeme do jeskyně Zlomená sluj.

DSC01427

Přes osadu Tobolka pokračujeme v naší cestě. Tato její část je nejvíce nezáživná, jdeme totiž dva kilometry po asfaltové silnici. Poté ale odbočujeme přes pole do nedalekého lesa, kde se cesta zase podobá té ranní – opět kráčíme po žlutém koberci z javorového listí. Zastavujeme se u Kodské jeskyně a po modré značce míříme do Tetína. Při pohledu od kraje lesa vypadá jako malebná vesnice rozložená uprostřed širokého, mělkého údolí, zdání ale klame. Vesnice je položená vysoko na skalách, pod kterými si razí svou cestu Berounka. Její kaňon však od lesa patrný není.

V Tetíně odmítáme nabídku na prohlídku zdejších kostelů – obec má hned tři – které jsou významnými architektonickými památkami. Dva nejstarší pochází dokonce z románských dob. Tím ale výčet zdejších památek nekončí. V pověstech je Tetín spojován s bájnou kněžnou Tetou, později zde stálo hradiště, kde byla zavražděna svatá Ludmila. Ještě později byl založen zdejší hrad, ze kterého se ale dochovaly jen nepatrné zbytky na ostrohu nad řekou. Kocháme se tedy místní vyhlídkou, a poté se jdeme zahřát do zdejší restaurace.

DSC01451

Nyní nám zbývá poslední cíl naší cesty, výrazný vrch Damil, který se tyčí přímo nad Tetínem. Na vrchol stoupáme po místní naučné stezce, ale po chvíli objevujeme odbočku k tunelu. Aby nebyl výlet taková nuda, opouštíme předem stanovenou trasu a vydáváme se improvizovat. Procházíme tunelem, už druhým během jediného výletu (prvním jsme šli z lomu Na Kobyle). Kdy se vám to stane? Druhý portál je téměř zasypaný, musíme se protáhnout malým otvorem u stropu. Ocitáme se v opuštěném lomu, který slouží jako motokrosová dráha. Abychom se dostali na vrchol, lezeme nejprve do prudké stráně a pak stoupáme po okraji lomové stěny. Výstup ještě ztěžují šípkové keře, které porůstají velkou část vrcholu, přesto se nedáme zastrašit, dosahujeme vyhlídky a nakonec i samotného vrcholu. Teď už nás čeká jen cesta dolů z kopce na berounské nádraží. Než tam dorážíme, již se zřetelně stmívá. Na nádraží akorát stíháme vlak, který se krátce po našem usednutí dává do pohybu ztemnělou krajinou ku Praze.

Během výletu jsme navštívili mnohá zajímavá místa Českého krasu a myslím, že mluvím za všechny účastníky, když napíšu že jsme si ho mimořádně užili. Děkujeme Matyášovi za bezchybnou organizaci a už se těšíme na ten další, tentokrát jubilejní 20. výlet.

Filip Hulec

 

Fotogalerie (již brzy!)

Copyright © 2020. Powered by WordPress & Romangie Theme.